Moje pokroky
Datum: 25.3.2008
Chodíme na cvičák na Kladně, sice nepravidelně, ale jak se dá... Moc mě to nebaví, dávám to na sobě dost znát, ale tu hodimu tam zvládnu, a pak zase zlobím :-) Nejraději mám obrany, to se můžu přetrhnout, abych se zakousl. Ten pán se se mnou přetahuje a to se mi moc líbí...Sice návštěvy cvičáku nesplnily paniččiny očekávaní, a to že si budu lépe rozumět se psy, ale chodit tam dál budu, bych zvlčel úplně...
Panička by na podzim chtěla zkusit zkoušky základní ovladatelnosti, a pomalu trénujeme high jump, chceme se podívat na Křivonosku na závody na začátku června. Účastnit se asi nebudeme, přeci jen nemám trénink, nikdy jsem nic netahal a skáču na chatě jen na gumu a ne tak vysoko (ale do výšky paničky skočím)...
V neděli jsem byl s paničkou poprvé na cvičáku. Bylo tam hodně pejsků a tak mi zezačátku dělalo problémy se soustředit. Ale během chvilky jsem s paničkou pochodoval u nohy a jelikož jsem každou chvilku dostal dobrotu, tak mi to ani nevadilo. Dokonce jsem zvládl i odložení (vždyť jsme to s paničkou trénovali). Na konci jsme byli pochválení a páníček říkal, že nám to šlo lépe než některým jiným psům, kteří tam byli déle! Byl jsem hrozně unavený a tak jsem doma potom ulehl a spal až do rána...
1.10.2007 "Zkušební týden" u paničky jsem zvládl na výbornou!
První týden s paničkou v Praze dopadl dobře. Pochválila mě i její rodina, že jsem hodný a ukázněný. A můžu tedy zůstat. V Praze sice chodím na vodítku a na ostatní psi jsem agresivní, ale jen co jsme vyjeli na chatu, mohl jsem běhat bez vodítka a košíku. Jeli jsme dlouho autem, ale to mi vůbec nevadilo. Cestování autem prostě zbožňuju...
Horší to bylo, když mě panička zavezla k veterinářovi. Tam se mi teda vůbec nechtělo. Ale zvládl jsem to, teď mám všechna očkování a dokonce i čip. A mám na rok pokoj od injekcí...:-)
Zvládl jsem i základní výcvik, který s paničkou trénujeme, abych neudělal na cvičáku ostudu:-) Ale nejvetší výzva pro mě zase byla guma. S tou si vždy vyhraju.